Borderky Redy a Trixi Z Černobílých

Pokusné záhlaví

O nás

Jak jsme k Redynce přišli

Trixinka je hlavně parťák mojí mamky a mně po odstěhování od rodičů chyběla společnost savcovitého chlupáče. Měla jsem sice potkanici Tavi, gekončíka Murphyho a užováka Evžena, ale pes je pes. Občas jsem si sice Trixinku půjčovala na výlety, ale doprava sem a tam nebyla pro Trixi zrovna velkým požitkem a pro mě taky ne. Moc se mi líbilo pasení a s Trixi jsem udělala alespoň ZVOP, ale Trixi běhá agility a flyball, takže je už dost zaměstnaná a víc by toho asi nezvládala. Poté co zemřel můj potkan, dostala jsem od spolužačky na hlídání na prázdniny Meggie, fenku malého münsterlanda. Díky ní jsem psaní bakalářky přežila v celkové pohodě, neboť mě nutila chodit pravidelně ven a já tímpádem nepřirostla k židli. Hned po odstěhování Megginky jsem začala shánět štěně a hlavně sondovat svoje časové možnosti a ochotu mého přítele Honzy mi se psem pomáhat. Dospěli jsme k přesvědčení, že psa zvádneme a protože v rodné chovné stanici Trixinky se měla narodit v říjnu štěňátka, bylo nakonec jasno. Redynku jsme si přijeli vybrat, když bylo štěňátkům 3 týdny. Redy se nám líbila už po narození, ale chtěli jsme počkat, jestli si ona vybere nás. Díky tomu je Redynka ten nejlepší pes, kterého jsem mohla mít. A proč?...Redynka je kliďas a může se mnou chodit na přednášky i do práce do zoo, kde vydrží čekat. Venku se mě drží a neutíká, tímpádem se mnou mohla jet do terénu na Šumavu do Národního parku. Baví jí poslušnost a teď už i agility, se kterými jsme začaly. Nebaví nás výstavy a Redynka není žádný výstavák, takže na ně zcela alibisticky nemusíme.
 
Jsi zodpovědný za to, cos k sobě připoutal