Borderky Redy a Trixi Z Černobílých

Pokusné záhlaví

O nás

Trixinka je náš druhý pes. Když v zimě 2003 zemřel náš střední černý knírač Betynka, v domě bylo tak pusto a prázdno, že jsme hned věděli, že bez psa dlouho nevydržíme. Po zkušenosti se ,,střeďákem,, jsme si už ale znovu na výchovu takového plemene netroufali. Mamka hned začala prohledávat internet a narazila na border kolii. Ideální rodinný pes střední velikosti, pěkně vybarvený a děsně poslušný jen jak se narodí (doufám že čtete tu ironii mezi řádky). Po hlubším prozkoumání jsme sice občas naráželi na pokusy nás odradit, jako že třeba z nedostatku jiné činosti pase dětii v pokoji a nechce je pustit ven, likviduje nábytek a často i sáma sebe. Po poradě s několika majiteli borderek jsme se ale přeci jen odhodlali a začali shánět štěně. V tu dobu měli štěňata v chovné stanici Z Černobílých a ještě na několika dalších místech v dojezdové vzdálenosti, a tak jsme se domluvili na návštěvě u několika z nich, že to v průběhu dne vše prohlédneme a štěně si někde vyberem. Dopadlo to ale jak se dalo předpokládat. Hned u prvních štěňátek jsme se zasekli asi na 5 hodin a vybrali si Trixinku, trojbarevné stvoření s dvojbarevným očíčkem bylo přesně podle našich představ. To že nebude nejspíš chovná nám vůbec nevadilo.Byla taky ze všech štěňátek největší průzkumník, což jí zůstalo doteď . Trixinka se s paničkou věnuje nadšeně agility, flyballu a turistice.
Trixinka je hlavně parťák mojí mamky a mně po odstěhování od rodičů chyběla společnost savcovitého chlupáče. Měla jsem sice potkanici Tavi, gekončíka Murphyho a užováka Evžena, ale pes je pes. Občas jsem si sice Trixinku půjčovala na výlety, ale doprava sem a tam nebyla pro Trixi zrovna velkým požitkem a pro mě taky ne. Moc se mi líbilo pasení a s Trixi jsem udělala alespoň ZVOP, ale Trixi běhá agility a flyball, takže je už dost zaměstnaná a víc by toho asi nezvládala. Poté co zemřel můj potkan, dostala jsem od spolužačky na hlídání na prázdniny Meggie, fenku malého münsterlanda. Díky ní jsem psaní bakalářky přežila v celkové pohodě, neboť mě nutila chodit pravidelně ven a já tímpádem nepřirostla k židli. Hned po odstěhování Megginky jsem začala shánět štěně a hlavně sondovat svoje časové možnosti a ochotu mého přítele Honzy mi se psem pomáhat. Dospěli jsme k přesvědčení, že psa zvádneme a protože v rodné chovné stanici Trixinky se měla narodit v říjnu štěňátka, bylo nakonec jasno. Redynku jsme si přijeli vybrat, když bylo štěňátkům 3 týdny. Redy se nám líbila už po narození, ale chtěli jsme počkat, jestli si ona vybere nás. Díky tomu je Redynka ten nejlepší pes, kterého jsem mohla mít. A proč?...Redynka je kliďas a může se mnou chodit na přednášky i do práce do zoo, kde vydrží čekat. Venku se mě drží a neutíká, tímpádem se mnou mohla jet do terénu na Šumavu do Národního parku. Baví jí poslušnost a teď už i agility, se kterými jsme začaly. Nebaví nás výstavy a Redynka není žádný výstavák, takže na ně zcela alibisticky nemusíme.

Co si o nás asi myslí...?

Ginger.jpg

 
Jsi zodpovědný za to, cos k sobě připoutal